Tyto cookies umožnují zobrazení, fungování webu a aplikací. Většinou jsou nastavené jako odezva na akce, které jste provedl(a), jako je požadavek služeb týkajících se bezpečnostních nastavení, přihlašování, vyplňování formulářů atp. Webová stránka, nebo aplikace pro posouzení vaší žádosti o úvěr nemůže správně fungovat bez těchto cookies.
Dnes slavíme mezinárodní Olympijský den
Olympiáda, magické slovo, které dráždí spoustu sportovců po celém světě. Všichni dřou, makají a trénují jen proto, aby se mohli jednou za čtyři roky ukázat na nejprestižnější sportovní akci planety.
Je úplně jedno, zdali svou zemi reprezentují v běhu, plavání, lyžován či ledním hokeji, vždy chtějí podat nejlepší možný výkon, aby se domů mohli vrátit se zlatou medailí na krku a říci „já to dokázal“.
Právě dnes, 23. června, si připomínáme Mezinárodní olympijský den, který byl ustanoven roku 1948 na již dřívější podnět Pierra de Coubertina, jenž koncem 19. století obnovil tradici olympijských her a hlavně fair play přístupu ve sportu.
A víte, jaké jsou ty nejlepší fair play příběhy z olympiád, kdy lidskost vyhrála nad osobním ziskem? Vybrali jsme pro vás ty nejdojemnější.
Emil Zátopek
Emil Zátopek byl nejen skvělým atletem, ale také člověkem, o čemž svědčí gesto, které udělal po Olympijských hrách v roce 1968 v Mexiku. Jeho velký přítel a vytrvalec Ron Clarke nezvládl vysokohorské podmínky a přišel o olympijské zlato. Po čase Clarke navštívil Prahu a potkal se i se Zátopkem. Ten mu dal tajemnou krabičku s instrukcemi, že ji má rozbalit až v letadle. Byla v ní vlastní Zátopkova medaile z Helsinek.
„Žádný závodník v žádném sportu si nikdy nevybudoval takový respekt,“ řekl tehdy Clarke.
Alexej Němov
Ruský atlet předvedl v roce 2004 v Athénách na hrazdě sestavu s nejtěžšími možnými prvky. O to větší bylo překvapení, když ho rozhodčí ohodnotili nízkou známkou. Obecenstvo pak deset minut pískalo, protestovalo a vyvolávalo Rusovo jméno. To donutilo rozhodčí známky upravit, ale jejich hodnoty byly stále nízké. Obecenstvo se nadále bouřilo a uklidnit je musel až samotný Němov. Bylo to kvůli tomu, aby se jeho soupeři mohli soustředit na svůj výkon a dal jim tak rovnocenné podmínky k soutěžení. Nakonec skončil až pátý.
Luz Long
Představte si, že je rok 1936, soutěžíte na domácích olympijských hrách v Berlíně, a váš největší soupeř je afroameričan Jesse Owens, který při skoku již dvakrát přešlápl a další chyba by znamenala jeho diskvalifikaci.
Německý atlet přesto neváhal, a před zraky Hitlera došel za svým rivalem z USA a doporučil mu jinou techniku rozeběhnu, takovou, aby nepřešlápl. Owens ho poslechl, skočil nejdál ze všech a získal zlatou medaili. Ano, stříbro pak připadlo Luz Longovi.