Tak trochu jiné cestování

Weef je digitální nomádka, což znamená, že pracuje online, na vlastní noze a u své adresy střídá nejen názvy ulic, ale také jednotlivé státy.

Děje se 19. 12. 2018

Své zážitky z cestování, které není omezeno dobou dovolené, sdílí na svém blogu i prostřednictvím videí na youtubu. Heslem „Míň věcí, víc zážitků“ inspiruje ostatní k přehodnocení důležitosti hmotných věcí a ukazuje směr, který spíše obohacuje duši. Její dobrá nálada a nadšení pro nepoznaná místa je fascinující a velmi nakažlivé, proto jsme se rozhodli udělat s ní rozhovor a představit vám jiný přístup k životu. 

 

Jak bys ses představila lidem, kteří tě vůbec neznají?
Jsem holka žijící tam, kde se jí zrovna líbí. Díky práci online, lásce k natáčení videí a touze sdílet jsem navštívila již nespočet míst, naučila se, že méně je více a že když nejde o život, jde o …, však víte. :)

Tvým heslem je „Míň věcí, víc zážitků“, což se na cestách řekne snadněji. Jak to lze dodržovat v klasickém životě?
Je to o prioritách. Já zjistila, že mi hodně věcí kolem mě vadí, překáží, ruší mě. Postupem času jsem přišla na to, že mi dělá dobře věci postupně odkládat, mít jich málo a kvalitních a nesoustředit se primárně na ně. Zní to jako klišé, ale na konci života nebudeme s radostí vzpomínat na to, kolik triček jsme měli, spíš kolik lidí jsme měli možnost potkat a co nám to dalo. Nenechat se věcmi ovládat je podle mě základ. Musíme je umět rozumně využít, ale nenechat se jimi pohltit.

Zero waste neboli Život bez odpadků a určitý minimalismus by měl být logickým směřování odpovědného člověka, vidíš po světě nějaký vývoj?
Svět je v tomto směru hodně pestrý. Bohužel většina lidí, kteří cestují, rychle pochopí, že třeba právě u nás, v ČR, to s odpadem docela umíme. Vždycky samozřejmě může být líp, viz zmiňovaný Zero Waste, ale je to bída, vážení. Máme co dělat, abychom zastavili blížící se přeplnění oceánů plasty. Přibližně v roce 2050 bude v mořích více plastů, než ryb. Předejít takovým a dalším nepříjemným situacím týkajících se odpadu můžeme podle mě jedině tak, že začneme u sebe. Tím se vracíme zpět k Zero Waste, který se snažím do svého života prolnout. Jde o minimalizaci produkce odpadu. Začít může každý tak, že si do supermarketu vezme vlastní tašky na nákup, snaží se obecně nakupovat spíše bez obalově a prostě více přemýšlí o malých detailech během dne, které už se pro něj staly rutinou.

Na tvém blogu lze najít kategorii URBEX, co to znamená?
Urbex je objevování míst již dávno zapomenutých, míst, která zejí prázdnotou z různých důvodů a stojí za návštěvu. Platí několik nepsaných pravidel při návštěvě takových míst, především to, že do místa se musíte dostat bez použití jakéhokoli násilí, z místa nic neodnášet, zanechat jen stopy od bot a odnést si maximálně fotky. Je to taková klukovina, ale pro mě hodně zábavná. :)

Máš ještě vůbec nějaké cestovatelské sny?
 Rády bych aby mě primárně cestování živilo, ale abych nebyla v tomto směru příliš svázaná a ve výsledku jen ve stresu. Cestuji si svým tempem. Často s přítelem zůstáváme několik měsíců na daném místě a snažíme se ho maximálně poznat. Závěry o nějaké zemi se na základě krátké návštěvy dělat nedají, a tak tam vždy trávíme více času, jedná o takový SLOW TRAVEL styl. :)

Usnadňují ti nějaké triky cestování?
Stejně jako cokoli, člověk se naučí i chytře cestovat, naučí se šetřit na cestách peníze, čas. Triků na cestách je spousta, ať už přes chytré způsoby balení, vyhledávání levných letenek po způsoby objevování dané země. Není nic lepšího, než se setkat s lokálními a nasát vše skrze jejich zkušenosti a tipy.

Jaké překážky, ať už fyzické nebo psychické, jsi musela překonávat?
V Thajsku jsem zatím (díky bohu) zažila můj největší úraz na cestách a to nehodu na skútru a následnou díru v noze, která potřebovala zašít. Psychické překážky člověk zažije kupříkladu kvůli smutku. Chybí vám rodina a kamarádi, ať už jste na cestách dlouho nebo se rozhodnete někam na delší dobu přestěhovat. Taky se musíte smířit s tím, že lidé ve světě jsou prostě různí, mají odlišné kultury, zvyky a vy se musíte naučit s tím pracovat, přijmout to a naslouchat. Cestování člověk prostě hodně naučí.

Jak to máš se vztahy, lze při takovém způsobu života navázat pevná přátelství?
Je to těžké, dají se navázat přátelství, to stoprocentně, ale pravdou je, že jak rychle přijdou, tak i stejně rychle odejdou.

Máš někdy pocit, že tvůj život nemá domov?
Oh ano, proto jsem se teď s přítelem rozhodla si jeden takový domov začít budovat. Uvidíme, zda právě vybraná lokalita bude to pravé ořechové, ale doufám, že ano. :)

Co ti na cestách vyloženě schází?
Rodina, jednoznačně!

Narazila jsi na svých cestách na nějakého obzvlášť zajímavého člověka?
Určitě, posledního, kterého mám silně zarytého v paměti, jsem poznala v Utahu. Je to asi sedmdesátiletý muž, který je napůl Indián, žil a stále žije velmi zajímavý život, je hodně spjatý s přírodou a má toho neskutečně moc, co předat. Poslouchala jsem hodiny a hodiny jeho příběhy, nemohla jsem se odtrhout. Slíbil, že mě a přítele vezme na vyjížďku na koních divokou přírodou, kde není úplně bezpečno. Těším se, až ho znovu navštívíme a pozvání přijmeme, to se vám nestává každý den.  :) Jsem vděčná, že právě takové lidi mám možnost na cestách poznat.

Pod hastagem Road trip baroko jsi natáčela videa po české republice, co to bylo za kampaň a co za památky jsi navštívila?
Jednalo se o kampaň Czech Tourism na podporu návštěvy míst spojených právě s barokem. Cílem bylo primárně mladé lidi, kteří hodně míří do zahraničí, přesvědčit o tom, že i u nás to stojí za to. :) Myslím, že se to více než zadařilo. I já jsem na nějakých místech byla prvně a nemohla se nabažit těch krás, které naše země nabízí. Máme tu nádherně!

V srpnu jsi šla do cestovatelského závodu LOW COST RACE (=nízkonákladový závod), což znamená dvoučlenné týmy, 10 dnů, 40 stanovišť napříč Evropou a hlavně rozpočet 2500 korun na tým. Jak sis užila tuhle extrémní cestovatelskou výzvu?
Maximálně, měla jsem skvělou parťačku. Byla to pro mě stopařská premiéra. Dostaly jsme se až na jih, na Korsiku a v našem případě zůstaly v mezích rozpočtu. :) Žily jsme opravdu ze dne na den, spaly ve škarpách, na parkovištích, střechách domů, zkusily si vydělávat hraním a zpěvem na ulici a především potkaly nespočet zajímavých lidí.

Na jakých místech jsi za dobu svého nomádského života bydlela?
Německo, Portugalsko, Maroko, chvíli Španělsko. Právě do Portugalska se vracím bydlet a vybudovat si zázemí. :)

Jaké má práce na vlastní noze negativní stránky?
Člověk hodně bojuje sám se sebou, musíte se dokopat k práci, protože nikdo jiný to za vás neudělá. Někdy se bohužel nedá předpovídat, jak se klientovi bude dařit do budoucna, zda zaplatí. Máte možná méně jistot, ale za to víc svobody.

Kam cestuješ přes zimu? Já si vždy přála strávit Štědrý den někde v zahraničí, v horách u krbu. Míň věcí víc zážitků by se o Vánocích mohlo nejvíce projevit.
Jezdím domů, tam kde mám rodinu, přátele a za těmi, které během svého trajdání po světě zanedbávám. Kde a jak to bude je pak už ve výsledku jedno. Představa krbu a chaty mě ale taky láká, tak snad to ideálně vše propojit tuto zimu. :P

 

Více informací o Weef najdete na jejích webových stránkách:

http://www.weefsworld.eu/