Blíží se 11. řada Herbáře. Na co se v ní můžeme těšit?
Letos to bude nádherná koláž z přírody, kuchyně i zahrady, lemovaná květy a kočičkami. Ty jsou totiž mými parťáky téměř při každém natáčení v zahradě i ve staré světnici. Jsou zvědavé a některé i velmi žravé, tak je hlavně vaření dost zajímá. J A že se letos bude kouřit z hrnců! Budu také hodně péct s Maškrtnicí a v kuchyni bude mým milým hostem Chili Ta. Vypěstovala jsem spoustu zeleniny na Herbářové zahradě, takže se můžete těšit na melouny, batáty i kráčející cibuli. A letos jsem se rozhodla fušovat i do pěstování květin, které na kameru vypadají famózně. Stejně jako naše krásná příroda.
Co vám z natáčení letošní řady utkvělo v paměti nejvíc?
Natočili jsme toho tolik, co se do Herbáře nevejde, až je mi to líto. Miluju detailní záběry na létající hmyz a povedlo se mi s kameramanem zachytit pár záběrů s drvodělkou, včelou samotářkou, která sosala šťávu ze slunečnice. Mám také radost ze setkání s hosty. S Maškrtnicí je pokaždé legrace a letos jsem si vyhlídla botanika Radomíra Němce, který se věnuje pěstování fíků a oliv i jedlým plevelům.
Kdyby si lidé při sledování Herbáře měli uvědomit jednu jedinou věc, která by to byla?
Že s pokorou k přírodě i k lidskému konání a také s humorem jde žít hezký život. A i když jsou některé zkušenosti nepřenosné, tak častokrát hodně problémů už řešili naši předci a my se můžeme inspirovat tím, na co přišli. Proto ráda a často opakuji, že není důležité jen to, co je nové, ale i to léty prověřené.
Jak ráda začínáte svůj den?
Jakmile se probudím, dělám ještě chvíli, že nemusím vstávat, že je volno, zavrtám se do peřiny a potutelně se usmívám a vychutnávám si těch pár posledních sladkých momentů, než budu muset opravdu vstát. Já se prostě ráno hned odměním. Tím se ráda ladím na pohodový den, i když mě čeká třeba spousta práce. No a když je opravdu volno, pustím si, než vstanu, film nebo si přečtu pár kapitol románu. Až pak jdu opravdu vstávat. No a někdy prostě vstanu taky levou nohou, jak se říká…
Které jídlo je u vás doma nejoblíbenější?
Je jich víc, my rádi jíme. A tím, že si toho spoustu napěstujeme, tak milujeme chuť domácích brambor, rajčat, dýní, okurek, salátů… a taky vajec od našich slepic. Je tedy pravda, že chutě máme v rodině trochu rozdílné, někdo je víc na maso, já miluju čerstvou zeleninu a drobné ovoce přímo z keřů, někomu lahodí česká kuchyně, jiný holduje světové kuchyni. Takže máme často chlupaté knedlíky se zelím od babičky, silné vývary, rybičkovou a celerovou pomazánku, těstoviny na všechny způsoby, gaspacho, mám ráda luštěniny a chleba a semínka, děláme si domácí rajčatové sugo i kečup do zásoby, domácí kyselé okurky, kysané zelí… jíme zkrátka doslova to, co dům dá.
Když během natáčení navštěvujete regiony a máte možnost vidět současný stav české krajiny a hospodářství a sledovat, jak se daří soukromým farmářům apod., co ve vás převládá? Spíše radost, naděje, nebo smutek?
Jsou to takové smíšené pocity. Protože si vybírám hlavně ekologické zemědělce, výrobce a hospodáře, tak mě u nich přepadají pocity radosti, že takhle to je přeci normální, smysluplné a pochopitelné. Pak si ale uvědomím, že to je vůči konvenčnímu zemědělství malá komunita silných osobností, které denně bojují za své přesvědčení. Je tragické, že kvůli násilnému převzetí v minulém režimu se přerušila tradice hrdosti na rodinné hospodaření, spousta statků na vesnicích desítky let chátrá a zemědělství obecně je vnímáno jako něco podřadného. Moc práce, malá odměna. Toto cítím jako velký problém pro další generace. Když vyjedu za hranice, vnímám, že úcta k farmářům je mnohem hlubší, povědomí o ekologickém přístupu k tomuto odvětví je mnohem větší a rodinné podniky se dokážou uživit po generace. Tím, že sama s rodinou trochu hospodařím, vím, kolik je to dřiny, a proto si vážím ekologicky smýšlejících zemědělců a chovatelů a ráda je svým nákupem podporuji.
Co si nejčastěji vozíte ze zahraničí?
Kuchařské knihy, různé pochoutky a nejraději chodím ochutnávat místní speciality. Moc mi chutnalo v Dánsku a v Berlíně, v Itálii se nikdy nezklamu a mám pár destinací, kam bych se za jídlem ráda vydala, ať už je to Izrael, Gruzie, nebo znovu Indie. Jinak jsem si vždycky vozila různé kameny, které se se mnou za život i několikrát stěhovaly, stejně jako boty – vzpomínky na New York nebo Londýn. Ale já pamatuju dobu ještě před nákupy po internetu.
Jak vás ovlivnila návštěva Indie a čím vás inspirovala?
Tak intenzivní zážitek spojený s prací a poznávacím zájezdem v jednom za 5 dní jsem nikdy neměla. Bylo to prostě boží! Tolik energie vlité do žil. Tady jsem zažila jako turista takové to klišé: Indie země protikladů. Nádheru střídá hrůza, chudobu obrovské bohatství, pralesy skládky. Vůně koření se mísí s tlejícím masem, komunistická ideologie toleruje hinduismus. Primárně jsem tu byla za kořením, za bylinami, které tu rostou vedle sebe jako u nás pažitka s tymiánem. Bylo to jako na skok v ráji. Napsala jsem o tom i knihu o jídle Světová, kde se věnuji koření a jídlům celého světa. Najdete v ní i spoustu fotek z „rajských zahrad“ místních farmářů. Držela jsem v ruce zralý plod muškátu, který vypadá jako náš ořech s meruňkou v jednom. Sbírala jsem plody kardamomu. Ochutnávala jsem pepř přímo z lián. Naučila jsem se pár receptů na domácí kořenicí směsi a zjistila, že dát si curry k snídani je vlastně fajn.
Pokud byste si měla vybrat pouze 3 druhy ovoce nebo zeleniny, které budete pěstovat, které by to byly?
Rajče, moruše a jablka. Nebo brambory, dýně a zelí. Nebo taky řepu, okurky a fíky.
Z čeho z vaší letošní úrody máte největší radost?
Každoročně se těším na moruše a fíky. S moruší mám trochu hlubší vztah, je to můj zahradní mazlíček. Chodím za ní a povídám si s ní, je to tak. Ona pak plodí jako blázen černé plody velké jak palec. A fíky se letos povedly tak, že jsem je nestačila ani všechny posbírat, což mi nevadí, nakrmily se jimi zběhlé slepice a spousta hmyzu. Jinak se modlíme k bramborám a vymítáme plíseň rajčatovou.
Proč je tak důležité hledat a pěstovat staré odrůdy?
Je to dědictví, je to různorodost, barevnost chutí odrůd. Proč unifikovat svět? Vyzkoušela jsem myslím hodně starých, původních, krajových odrůd různých druhů zeleniny a ovoce, spoustu jsem jich s rodinou vypěstovala a popsala ve svých knihách Herbář ze zahrady přímo na talíř a troufám si říct, že škála chutí, tvarů, barev a vlastností jednotlivých druhů je fantastická, překvapující a inspiruje k pěstování a hlavně k ochutnávání. Některé staré odrůdy jsou odolné vůči chorobám, se kterými si ty nově vyšlechtěné neví rady, jiné mají skvělý výnos, další vás ohromí barvou, třeba rajčata, mrkve nebo melouny a další a další. Pro mě je to zázrak života na Zemi a já mám každý rok na zahradě možnost se na něm podílet.
Vím, že často zmiňujete, kolik různých odrůd rajčat existuje a jak ráda je pěstujete. Kolik druhů jich máte na své zahradě?
Každý rok je to jiné, nejvíc jich bylo kolem pětatřiceti. Ale už se krotíme. Nejvíc mě zaujaly odrůdy Atomic grape, Indigo apple, české rajče Dívčí prs nebo československý Imun a další a další. V průběhu posledních tří sérií jsem toho o nich hodně natočila a každý si může vybrat to svoje srdcové. Podívejte se na i-vysílání nebo na eshop Culina Botanica.
Ale stále jste také herečka. Čeká vás v nejbližší době nějaká hezká herecká práce, ať už v divadle, nebo televizní, filmové natáčení?
Diváky bych pozvala do Stavovského divadla na inscenaci Pýcha a předsudek a pak se moc těším na jarní zkoušení Bílé Vody. Jinak jsem natočila pro kanál VOYO Nova třídílné drama Matematika zločinu, kde hraju státní zástupkyni, a na Primě se objevím v osmidílném seriálu z prostředí castingové agentury. No a od října až do Vánoc se těšte na desetidílný Herbář, kde vedle zeleniny, květů a brouků hraju hlavní roli.