Letos v březnu se již poněkolikáté vydal se svými tréninkovými parťáky za teplem do Spojených arabských emirátů.
Martine, jaký byl tentokrát účel tvojí cesty do Dubaje?
Každoročně se tady koná Mezinárodní otevřený atletický mítink (13th Fazza Para Athletics Championships – Dubai Grand Prix). Jsou to velmi kvalitní závody, na které s mými kamarády z reprezentace rádi jezdíme. Ať už kvůli pěknému počasí, kvalitě závodů, nebo cenové dostupnosti. Zároveň zde máme možnost si hned začátkem roku otestovat naši zimní přípravu a splnit si třeba i limity pro mistrovství Evropy a světa.
Kde se závody konají?
Přímo na atletickém stadionu dubajské policie, pod záštitou jejího klubu Dubai Police Officer´s Club. Tento klub se specializuje především na handicapované sportovce a mají tam opravdu skvělé podmínky. Poprvé jsem zde byl už před šesti lety. Absolvovali jsme s tímto klubem i dvě další soustředění.
V loňském roce to bylo v emirátu Adžmán, kde jsme měli pro tréninky k dispozici i soukromou pláž.
Kolik členů obvyklé mívá vaše výprava?
To se samozřejmě liší, navíc závody se zde konají ve dvou termínech. Jeden se koná v emirátu Sharjah pod názvem WPA Meeting a druhý je právě již zmíněný v Dubaji. Ale většinou je to kolem 20 lidí včetně trenérů a doprovodu.
Co pohostinnost místních obyvatel, kterou bývají vyhlášení? Ať už v hotelu nebo na závodech?
Na tu si opravdu nemůžeme stěžovat. Pokaždé je pro nás připravena bohatá tombola, kde jsou ceny za desetitisíce, včetně nejnovější elektroniky. Na závodech jsou pak nachystané stany beduínů s bohatým občerstvením. Pravidelně si chodíme pro sladké smažené kuličky luqaimat máčené v datlovém sirupu, to je naše oblíbená místní pochoutka. A pak arabský chléb, na ten se těšíme úplně všichni.
Dubaj často rozděluje lidi na dva tábory, buď si je ihned získá a zamilují si ji, nebo naopak nadšení z Dubaje úplně nechápou. Co ty? Řadíš se mezi její obdivovatele?
Já určitě ano, je to úplně jiný svět. Když jsem tu byl poprvé před šesti lety, hned si mě získala. Možná i proto, že to byla moje první cesta mimo Evropu. Vidět velbloudy podél silnic a na poušti v jejich přirozeném prostředí a zároveň všechny ty mrakodrapy včetně věže Burj Khalifa, nejvyšší budovy světa, má něco do sebe.
Co všechno stíháte během tréninků a závodů navštívit, a co bys doporučil ostatním?
Při každé návštěvě se snažíme najít si čas i na poznávání města, netrávíme všechen čas na stadionu. Každý chce vidět nejvyšší budovu světa, která je opravdu skvost architektury a stojí za to ji vidět na vlastní oči. Stejně tak akvárium a podvodní svět v Dubai Mall. Je až neskutečné, co se dá postavit uprostřed nákupního centra.
Oblíbené jsou i výlety do pouště s přespáním a arabskou večeří. Stihneme se samozřejmě i vykoupat v moři.
Navštívili jste letos i výstavu EXPO, jejímž pořadatelem byla právě Dubaj?
Ano. Vstupenka byla dokonce v ceně letenky od společnosti Emirates. V Českém domě jsme si samozřejmě museli dát naše pivo a pak nás v hlavním amfiteátru zaujalo představení typického života původních obyvatel Spojených arabských emirátů, jejich tradic a kultury. Nadchla nás i historie sledování vesmíru od primitivních dalekohledů až po nejmodernější satelity.
Co přátelství se sportovci z jiných zemí? Jsi s někým v kontaktu?
Mám pár kamarádů z Německa. A jako velký milovník Skandinávie, zejména Finska, mám pár přátel i tam, a dokonce jsem schopný s nimi prohodit pár vět ve finštině. Známe se i s lidmi v klubu v Emirátech. Ale stále je pro mě nejdůležitější přátelství té naší české party. Spojuje nás nejen stejný zájem, ale hlavně ten neuvěřitelný počet zážitků. To pro mě znamená nejvíc. Někdy si říkáme, že by nám ty naše zážitky záviděly i rockové kapely.
A na závěr, Martine, jaký je tvůj dosavadní největší sportovní úspěch?
4. místo na MS v Londýně z roku 2017, a to v hodu oštěpem.
Blahopřejeme!