Tyto cookies umožnují zobrazení, fungování webu a aplikací. Většinou jsou nastavené jako odezva na akce, které jste provedl(a), jako je požadavek služeb týkajících se bezpečnostních nastavení, přihlašování, vyplňování formulářů atp. Webová stránka, nebo aplikace pro posouzení vaší žádosti o úvěr nemůže správně fungovat bez těchto cookies.
Batoh z ESSOXích bannerů
Od vyklízení našeho marketingového skladu na Stodůlkách k voděodolnému batohu nevede kupodivu nijak dlouhá cesta. Od přání mít takový batoh ale ano.
Před sedmi lety jsem v New Yorku (během mého studijního pobytu) narazila na prodejnu stylových tašek a batohů Freitag. Dokonce si dodnes pamatuji, v jakých místech se zhruba nacházela. A pak, když jsem se dozvěděla, že tato firma, založená již v roce 1993, vyrábí své batohy, tašky a peněženky ze starých reklamních bannerů a plachet náklaďáků, myslela jsem si, že od jeho koupě mě už nic neodradí. Spojení skvělého designu s vysokou funkčností, a ještě šetrnou recyklací? Jistý win-win. Bohužel, s pohledem na cenovku batohu mě nadšení rychle přešlo. A tak mi na batoh značky Freitag zůstala pouze vzpomínka.:-)
Teď, jenom o sedm let později, když jsme vyklízeli marketingový sklad, ležely tam i naše staré, vyřazené a nepoužívané reklamní bannery. Nejprve mě napadlo, že místo toho, abychom je jednoduše vyhodili, nabídneme bannery k recyklaci na workshopy. Zhruba před pěti lety se totiž i u nás rozmohl trend batohů z recyklovaných bannerů a vyrojila se spousta workshopů, jak si z nich takový batoh ušít sám. Leč já na žádném bohužel nebyla… Má „newyorská“/studentská touha mít batoh z reklamního banneru byla ale i po těch letech dost silná, a tak jsem dostala geniální nápad využít část materiálu pro výrobu vlastního batohu. Nebyla jsem si ale jistá, zda z tak pevného materiálu zvládne můj šicí stroj něco vytvořit.
Ale riskla jsem to. Jednoduché to nebylo. Jistou komplikací se stala i skutečnost, že ačkoliv šicí stroj vlastním už přes rok, stále jsem se nenaučila pořádné základy a při šití využívám pouze svou vlastní logiku a kreativitu. :-) A podle toho to také vypadá. Také se řídím heslem neztrácet čas, takže nějaké střihy, stehování apod., co akorát natahují proces výroby, jednoduše vynechávám… Zkrátka, moje prababička, vyučená švadlena, by se asi převracela v hrobě, kdyby tedy nebyla zpopelněná.
Naštěstí ale existuje YouTube a na něm spousta tutoriálů, jak si vlastní batoh ušít s detailními kroky a postupy, takže jsem se rozhodla následovat jeden z nich, jak nejlépe jsem uměla. Tento. Komplikace a podstatná rozdílnost materiálů vůči sledovanému návodu se promítla hned v úvodu. Prošít banner nebyl totiž problém, pokud se vrstva skládala pouze ze dvou částí, s přibývající silou materiálu, kdy jsem musela prošít tři, až čtyři vrstvy, už stroj začal hlasitě protestovat a stagnovat, a i kvůli tomu mám na přední kapse velmi, ale velmi nerovný šev.
Co je také nepříjemné, že banner, na rozdíl od látky, vám nedá druhou šanci. Místa po původním švu a jehle totiž po vypárání nezmizí, takže vše se jede opravdu naostro. No, detaily mého sžívání s šicím strojem a vysoce nepřizpůsobivým materiálem vám dopodrobna popisovat nebudu, o výsledku se přesvědčte sami. Z dálky to vypadá celkem obstojně a vnitřek, kde jsou vidět cesty jehly a nití, zůstane mým tajemstvím. Praxe však dělá mistry, takže s mým dalším plánovaným pokusem o batoh, mám i víru v lepší výsledek. A hlavně – ta myšlenka recyklace a nosit/mít ESSOX na svých bedrech, ta je na tom přece to nejlepší :-)
Martina Raclavská
Specialistka Komunikace a CSR aktivit