Vzdělání jako luxus

Přemýšleli jste někdy o pomoci rozvojovým zemím? Dnes je už mnoho způsobů a proto nám častokrát nedává velký smysl darovat peníze jen tak. V množství míst, která by je potřebovala, se totiž beze stopy rozpustí. Kromě toho, se jedná jen o hašení aktuální situace, ale nezmění to nefungující systém.

Jsme srdcaři 19. 12. 2018

Veronika Rubášová z našeho úseku Lidských zdrojů se proto rozhodla pro zcela jiný způsob pomoci. Kontinuálně již řadu let investuje do vzdělání indického chlapce jménem Sonal D´Souza a svým pravidelným finančním příspěvkem sponzoruje i intelektuální rozvoj tamní komunity. Rozhodla se tak i navzdory tomu, že v Indii ještě nikdy nebyla a zatím na to ani nenašla odvahu.

Přestože ekonomika Indie vykazuje po Číně druhý největší růst, s více než 1 miliardou obyvatel je životní úroveň velké části z nich stále velmi malá. Proto propracovaný systém pomoci od Arcidiecézní charity Praha sází na chytrou investici – skrze vzdělání se jednotlivec může dostat k lepším životním možnostem. Napomáhá v cestě za vlastní nezávislostí a snahou o perspektivní život. Jejich projekt Adopce na dálku, podporovaný i Veronikou, funguje už od roku 1993 a umožnil vzdělání již desítkám tisíců nejchudších dětí z rozvojových zemí. Ty však také nedostanou nic zadarmo – musí mít dobré školní výsledky a musí si urputně jí za svým snem. Častokrát jim to znesnadňuje i chybějící rodinný vzor a proto i role sponzora spočívá v potřebném dodávání motivace, inspirace a víry ve schopnosti „svého dítěte“. 

KDYSI DÁVNO…

Veronika se o projektu dozvěděla od svého bývalého kolegy zhruba před 13 lety. Sám měl osobní zkušenost s humanitárním programem v Ugandě, kde se právě dětem z Adopce na dálku věnoval. Věděla tedy na 100 %, že vybrané peníze od sponzorů putují na správná místa, a když si listovala materiály od charity, objevila fotografii malého roztomilého indického chlapce. S nadsázkou říká: „Hned jsem věděla, že bude můj. Bylo to absolutně spontánní rozhodnutí. “

Chlapec se jmenuje Sonal D´Souza a dnes už je mu 19 let, tehdy měl však pouhých šest a na fotografii vypadal ještě mnohem mladší. V obličeji měl vepsaný výraz dítěte, které už od velmi nízkého věku pomáhalo tvrdou prací svým rodičům. Jsou to zemědělci, a přestože má jen jednu mladší sestru, nemohli si dovolit podporovat syna ve vzdělávání. Do osudu jejich syna ale vstoupila Veroničina pomoc a chlapec začal navštěvovat školu. A to i přesto, že kvůli vzdálenosti základní školy musel přes školní rok žít jen u babičky a rodiče navštěvoval pouze příležitostně.

Zapojil se tedy mezi prvňáčky a od té doby nepřestal studovat. Podle výborného hodnocení, které Veronika dostává po skončení jeho školního roku, se krok za krokem šplhá za vysněným povoláním inženýra-účetního. Nyní dopisy adresované Veronice píše v angličtině. Ale v začátcích, když byl ještě malý, je psal ve svém rodném jazyce a překládala jecharita. Vždy je ale psal vlastnoručně.

Není skvělé, jak moc mu Veronika dokázala změnit život? A ještě navíc se změna nevztahuje pouze na tohoto konkrétního chlapce, protože jeho příběh slouží i jako vzor pro jeho sestru, ostatní děti a také rodiče z tamější komunity.

Veronika říká, že Sonala opravdu považuje za svého a upřímně se těší z jeho úspěchů a zážitků, které ji sděluje do dopisů. Ty od něj dostává dvakrát ročně, stejně jako písemné hodnocení chlapce dříve od samotného ředitele základní školy, přehled studijních výsledků a seznam aktivit Arcidiecézní charity Praha a místní partnerské organizace. „Vždy studuju jeho známky na vysvědčení, jestli se mi nezhoršil,“ doplňuje se smíchem a dodává, že jeho fotku má doma vystavenou. „Jde vidět, že to chce Sonal někam dotáhnout, že našel svůj cíl. A to mě přesvědčuje o tom, že darované peníze nebyly promarněné. Popravdě vůbec by mě nenapadlo přestat mu přispívat na studium. Ale myslím si, že touhu pomáhat má takto nastavenou hodně lidí. Nechci se stavět do role nějakého spasitele.“

A jak to bude dál? Sponzoring končí se závěrečnými zkouškami podporovaného dítěte a tím by se měl mezi ním a dárcem přerušit kontakt. Musí si totiž uvědomit, že nebude mít nad sebou sponzora po celý život a že zbytek už je jen na něm. Dětí, které si nemohou dovolit chodit do školy je ještě stále dost. Nicméně, Veronika dodává, „Věřím, že pokud to bude chtít Solan, tak zůstaneme v kontaktu i nadále. A když ne, tak to budu akceptovat. Už teď jsem na něj moc hrdá, není totiž standardem, aby to podporované děti dotáhly až na vysokou školu, spíše končí středním vzděláním.“

Pokud byste i vy uvažovali o podpoře vzdělání malého žáka, v databázi charity najdete 62 dětí z Indie, 40 dětí z Ugandy, 28 dětí ze Zambie a 25 dětí z Běloruska. Jejich podpora začíná na 410 korunách za měsíc – částka se drobně liší podle lokality. A jestli se necítíte na tak dlouhodobou podporu, najdete v databázi i už starší studenty, jejichž sponzoři je z osobních důvodů přestali financovat. Podrobnější informace, včetně katalogu dětí a kontaktního formuláře, najdete na webu Adopce na dálku.

Ze starého dopisu od ředitele Sonalovy základní školy:

„Všechny děti potřebují trochu pomoci, trochu naděje a někoho, kdo v ně věří.“

Magic Johnson