Tyto cookies umožnují zobrazení, fungování webu a aplikací. Většinou jsou nastavené jako odezva na akce, které jste provedl(a), jako je požadavek služeb týkajících se bezpečnostních nastavení, přihlašování, vyplňování formulářů atp. Webová stránka, nebo aplikace pro posouzení vaší žádosti o úvěr nemůže správně fungovat bez těchto cookies.
Už jako dítě jsem měla větší radost z broučka než z nové panenky
Anna Vedralová vystudovala nejprve zoologii a v navazujícím studiu se věnuje oboru inženýrská ekologie - ochrana přírody. Její největší vášní jsou zvířata, a to včetně těch, která lidé obecně v lásce moc nemají.
„Potkávat různé druhy zvířat je jako seznamovat se s celebritou. Zvířata ve mně probouzí totální nadšení a zvědavost. Cesta, která mě baví, je ukazovat všem, jaké krásy nám příroda nabízí. A ať se nám některá zvířata líbí nebo ne, žádné zvíře není vysloveně zlé a každé má v přírodě svoje místo."
Jak vůbec nejčastěji vznikají fóbie ze zvířat?
Těch faktorů, které nám do života mohou fóbii přinést, je mnoho. Nejčastěji si je neseme z dětství a vliv na to má samozřejmě i naše rodina a celkově to, jak reaguje na některá zvířata naše okolí. U malých dětí ale stačí i špatný sen nebo děsivý film, kde na lidi padají pavouci a hadi. Proto svá zvířata k podobným účelům nepůjčuji. Nechci, aby se odpor lidí vůči těmto tvorům ještě zvyšoval.
Může být ale nějaká fóbie i vrozená?
Speciálně u hadů je opravdu dokázáno, že ji v sobě můžeme mít zakódovanou i geneticky. Přeci jen, jejich jed je pro člověka smrtelně jedovatý. A naši předci s nimi mohli zažít tak traumatizující situaci, až se nám to zarylo do DNA. Ač to zní neuvěřitelně, opravdu je toto téma na Karlově univerzitě předmětem různých výzkumů.
A jak těžké je se pak těchto strachů a fóbií v průběhu života zbavit? A lze to vůbec?
Ono hodně záleží na tom, zda se jedná jen o odpor, strach, nebo opravdu fóbii. Jako u všeho platí, že člověk musí sám chtít na tom pracovat a danému zvířeti se vystavovat postupně. Děti jsou v tomto ohledu možná otevřenější. Když dělám přednášky ve školách, vezmu s sebou pár pavouků a vysvětluji dětem, jak tato zvířata žijí, snažím se je trochu polidštit. A na konci je už většinou vnímají jinak. Nejde o to stát se hned milovníkem pavouků nebo hadů. Stačí vědět, že i samotné zvíře se bojí, a proto občas stačí jen zachovat klid. Naše přehnaně zbrklá reakce totiž vyděsí také zvíře, a to se pak brání.
„Vyrůstala jsem v rodině, která má sice ke zvířatům blízko, ale i tak moje maminka nejdříve chtěla tu malou holčičku s kočárkem a panenkou. Jenže já už od dětství obdivovala různé broučky a vše živé, co jsem v přírodě našla. Až postupem času jsem zjišťovala, že speciálně hmyz a některé druhy zvířat lidé moc rádi nemají nebo je dokonce děsí. O to víc mi jich pak asi bylo líto a chtěla jsem všem ukázat, že se není čeho bát. I šváby nebo pavouci jsou krásná zvířata a mají v přírodě svoji nezastupitelnou roli. A rodiče mě na mojí cestě vždy podporovali, i maminka je teď ráda, že jsem právě taková, jaká jsem."
My lidé ale někdy zvířatům ubližujeme i s dobrým úmyslem. Jaké jsou ty nejčastější prohřešky, které děláme stále dokola?
Toho je spousta. Ale co se donekonečna opakuje je, čím a jak zvířata v přírodě krmit. Vodní ptactvo nekrmíme pečivem. Byla jsem dokonce svědkem, jak na náplavce krmili labuť hamburgerem. Přitom, pokud už je chcete jít krmit, odřezky ze zeleniny jsou mnohem vhodnější. Často také zachraňujeme zvířata, která zachráněna být nepotřebují. Mláďata zajíců, ptáčky, kteří se pohybují na zemi, protože ještě neumí lítat. Co naprosto nechápu je potřeba lidí používat dělobuchy, petardy a silve- strovské ohňostroje. Stále se o tom sice mluví v souvislosti s domácími mazlíčky, ale na následky těchto „radovánek" umírá spoustu dalších zvířat.
A někteří z nás mají například nutkání zvířata v přírodě hladit nebo je brát do ruky. Vnímání zvířat a lidí je však odlišné. Ne každé zvíře bere pohlazení jako uklidňující prvek, naopak je tím vystavujeme velkému stresu a mladým ptákům to může způsobit až smrt. Dejte zvířeti prostor. A ono, když bude chtít, tak samo přijde nebo připluje. To je pak ten nejkrásnější pocit. Známé jsou příklady velryb v Mexiku, které doslova vyhledávají lodě s turisty a o kontakt a hlazení si samy říkají.
Dá se u každého zvířete včas rozpoznat, že se mu něco nelíbí?
Zvířata jsou dost často odrazem toho, jak se cítíte vy. Pokud zvířatům nevěříte, nechoďte k nim. Nejvíce jsem to osobně vypozorovala u papoušků a koní. Ti vaši nedůvěru nebo strach okamžitě poznají a dají vám to hned najevo. Někdo má přirozeně to pouto s přírodou větší, jiný zase není úplně schopen různé signály rozpoznat. No a někteří lidé opravdu ve zvířatech vyvolávají až strach. Tak to prostě je.
Jste příznivcem zoologických zahrad?
Nic není černobílé. Některá zvířata bych v zajetí úplně nechovala. Na druhou stranu jsou zoo i budoucností naší přírody. Spousta z nich je součástí projektů, díky kterým se daří zachraňovat zvířata ve volné přírodě. Podílejí se na odchovech druhů, které jsou na pokraji vyhynutí a nejsou schopny se už v přírodě rozmnožit. Navíc ve spoustě dětech mohou zoo tu lásku k přírodě a ke zvířatům probudit.
Vím, že vaší velkou vášní je i potápění. Kde jste zažila ty nejkrásnější ponory?
Je těžké jmenovat jen jedno místo. Moře v Chorvatsku je už sice téměř prázdné, ale fascinuje mě tam nádherně modrá a průzračná voda. V Egyptě jsem se potápěla se žraloky, neskutečné množství ryb jsem viděla na Seychelách, na Havaji jsem narazila na tuleně, na Filipínách jsou pro změnu překrásné korálové útesy. Ale jedno jediné nemám ráda, a to je špatná viditelnost v moři. To mě pak přemůže moje představivost a ponory už si neužiji.
V jaké zemi jste dosud viděla nejbohatší faunu?
V Kostarice. Tam jsem potkala tolik různých druhů zvířat. Navíc tam velmi dbají na ochranu přírody a tu místní krásu si hýčkají.
A máte ještě svoji vysněnou destinaci?
Toužím poznat Austrálii. Spousta mých oblíbených zvířat je původem právě odtud a přeju si je vidět v jejich přirozených podmínkách. Stejně tak mě tam láká i potápění.
Více zajímavostí o chování zvířat a krásách přírody sdílí Anna na svém instagramovém profilu @vedralan.