Tyto cookies umožnují zobrazení, fungování webu a aplikací. Většinou jsou nastavené jako odezva na akce, které jste provedl(a), jako je požadavek služeb týkajících se bezpečnostních nastavení, přihlašování, vyplňování formulářů atp. Webová stránka, nebo aplikace pro posouzení vaší žádosti o úvěr nemůže správně fungovat bez těchto cookies.
To je Afrika
„Když se náhodou potkáte se žralokem, buďte nejšťastnější člověk na světě,“ říká s nadsázkou Richard Jaroněk, známý fotograf, milovník žraloků i Afriky, která se stala jeho druhým domovem. Vypráví mi, jak se letos do Afriky vydá již po 111., a dodává: „Pokud chcete vidět zvířata ve volné přírodě, pospěšte si, jejich počty velmi rychle klesají.“
Kdy jste Africe propadl a čím si vás tolik získala?
V roce 1999. Předtím jsem sice byl v Keni a Tanzánii, ale skutečné Africe, za kterou já považuji země od rovníku na jih, jsem naprosto propadl při natáčení filmu Carcharias – velký bílý, kde jsem byl hlavním fotografem. JAR jsem si zamiloval. Lidé tam mají podobnou náturu jako my Evropané, stejný smysl pro humor. Odtud už jsem se pak rozjížděl do okolních zemí a začal se věnovat kromě žraloků i suchozemské Africe. Ať už jsem v JAR, Botswaně, Zambii, nebo Namibii, všude mám kamarády, všude se cítím jako doma.
Jak moc se Afrika od té doby změnila?
Hodně. Z JAR a Namibie se z velmi přátelských a otevřených zemí staly země, kde se množí nenávist a diskriminace. Což se ale zatím netýká turismu. O zvířatech ani nemluvím, některé druhy se během pár desítek let dostaly na pokraj vyhynutí. Dnes je již dokázáno, že pokud je některého druhu na planetě méně jak 2 500 kusů, jedná se o zvíře určené k zániku.
Kam byste mi doporučil se vydat na první cestu do Afriky?
Napoprvé doporučuji JAR, kde je perfektní infrastruktura, kvalitní lékařská péče a vše tam funguje na jedničku. Samozřejmostí je spousta parků se zvířaty. Přes den si tak užíváte divočiny, ale na noc se vracíte do bezpečí oplocené lodge (kempu), kde máte krásné ubytování, hospůdku i bazén. A pokud vás to bude bavit, jeďte příště do větší divočiny, do Namibie, Botswany, zkuste pro změnu kempování. Botswana, Zambie, Zimbabwe jsou ekonomicky i politicky velmi stabilní země a není se čeho bát.
Tvrdíte, že když nás napadne zvíře, je to většinou naše chyba. Co je dobré vědět, než se za nimi do africké divočiny vypravíme?
Pokud se pohybujete v buši, je důležité vědět, že je třeba se chovat přesně opačně než v našich lesích. Musíte dát o sobě vědět, dělat trochu hluk, ať o vás zvíře ví a má šanci odejít. A věřte mi, že některá zvířata vás v buši dokážou opravdu překvapit. Samec lva sice váží až 280 kilo, ale i přesto zmizí ve 20centimetrové trávě. Zvířata nejdou do konfliktu, pokud nemusí. Ale třeba mají kousek dál mláďata a vy se ocitnete mezi nimi a samicí. Pak samozřejmě k útoku dojít může.
Na druhou stranu není výjimkou, že k vám divoká zvířata občas sama přijdou. Hyeny vám klidně večer vezmou steak z talíře. Lvi stojí kousek od vás, slon přes vás strčí chobot a hledá, co by ukradl ze stolu, nebo k vám jen tak přijde a položí vám chobot do klína. A já pokaždé říkám jediné, zachovejte naprostý klid a užívejte si to. To zvíře vás nepřišlo zabít. Jakmile ovšem uděláte jakýkoli prudký pohyb, zvíře se lekne a může z toho být velký problém.
Jak s námi zvířata komunikují?
Každé zvíře má svou řeč a stejně jako člověk i jinou povahu, ať už je to ryba, nebo slon. Někdo je bázlivý, jiný kliďas, nebo naopak agresor. Zvíře vám dá jasně najevo, co se mu líbí, a co ne. Slon od vás může stát dva metry a být v klidu. Jindy už z dálky pozorujete, jak přešlapuje, přehazuje chobot z klu na kel, plácá ušima apod. Tím dává jasně najevo, že zde nejste vítaní.
Lvovi se musíte dívat do očí, jinak to bude brát jako urážku a aroganci. Levhartovi se zase naopak do očí dívat nesmíte. Ani pavián pohled z očí do očí rád nemá. Naopak se klidně zadívejte do krásných očí slona.
Jaký nejvtipnější zážitek se zvířaty máte?
Nejvtipnější? Vidíte a všichni chtějí většinou slyšet ten nejdramatičtější. Já mám paradoxně oba s levhartem. Když putujete divočinou, jídlo se vždy na noc musí zakopat do země, aby nelákalo predátory. Jednou jsme ale tábořili na skále, kde nešlo kopnout ani pár centimetrů. A kolega se rozhodl, že si z několika kilogramů masa udělá polštář. Jaké překvapení bylo ráno po probuzení, když stan byl rozpáraný a maso pryč. Levhart si v noci pro steaky přišel a drápkem si je vytáhnul. Při jedné z dalších výprav naopak opět levhart mého kamaráda, rangera (průvodce), napadl a zabil. Odskočil si kousek dál od auta do buše na záchod a už se nevrátil. Až druhý den se na stromě našla jeho noha. Takové zvíře pak musíte zabít, protože když jednou zaútočí na člověka a zjistí, jak jednoduchá kořist to je, útočil by na lidi opakovaně.
Jaká zvířata v nás budí respekt a hrůzu, a přitom nejsou člověku nebezpečná?
Gepard je třeba velmi plachá kočka, u které není znám jediný případ útoku na člověka. Lidé se přirozeně nejvíce bojí hadů, pavouků a štírů. Přitom potkat hada v přírodě je velká vzácnost. Pokud ho někde najdete, tak ve vlastní sprše. Naopak se občas lidé nebojí hrocha, který je přitom velký agresor a dokáže běžet rychlostí 40–50 km/h a nemáte šanci mu na krátkou vzdálenost utéct.
Nejvíce lidských obětí má ročně na svědomí slon – až 600, hroch 400, lev 30 a žralok 5. Převážná většina obětí slonů, hrochů nebo nosorožců je z řad domorodců, kteří s těmito zvířaty žijí v denní symbióze.
.png)
Proč se lvovi říká král zvířat?
Lev není největší, není nejsilnější, není ani nejrychlejší... za to má svoji hrdost. A mám jeden krásný příběh. Pro lva je pochoutkou pes hyenovitý. Tímto malým tvorem se sice nenají, ale je pro něj tím nejlepším zákuskem. A jednou přišli lvi k jejich noře, psí samec vyběhl lvům naproti, postavil se na zadní a doslova se obětoval, aby zbytek smečky s mláďaty zachránil. Čekal jen na moment, až mu lev dá ránu a sežere ho. A lev se na něj ze dvou metrů podíval, hodil hlavou a odešel. Poznal, že se pes obětoval a zachoval se statečně. Zabít ho by byla potupa a rozhodl se, že dnes mu daruje život.
Co teď trápí Afriku více, pytláctví nebo komerční lov?
V Africe už to dnes o pytláctví téměř vůbec není, v některých zemích se ho podařilo dostat téměř na nulu. Dnes vládne Africe trend komerčních lovů. Zaplatím a jdu si zastřelit lva. Jediná Botswana zatím omezila jak počty turistů, tak zakázala odstřely zvířat. Tam si již uvědomili, že pro záchranu každého jednoho kusu musíme udělat maximum. Pokud vyhubíme vrcholové predátory, přijdeme o absolutní stabilitu přírody. Nejsmutnější je fakt, že my Češi patříme v komerčním lovu ke špičce. Proč si někdo svoje bohatství musí dokazovat tím, že jde zabít zvíře? Z bezpečí auta si počká, až k němu lev přijde na pár metrů a pak ho popraví. Nepochopitelné. A hlavně nevěřte jejich pohádkám, jak maso dávají místním a jak peníze, které zaplatí, jdou na rozvoj místních vesnic a podobně.
Co je pro vás na žralocích úplně nejúžasnější?
Žralok sám o sobě. Pro většinu lidí naprostá noční můra a pro promile bláznů to nejkrásnější, co může být. Potkáte se s největším zabijákem na této planetě, a přitom zjistíte, že i s těmito „netvory“ si můžete hrát, pusinkovat je a hladit. Je to vzájemné poznání. On chce poznat mě a já jeho. A věřte mi, že pokud by žralok nechtěl, abych se ho dotknul, nikdy vám to nedovolí. My jejich potrava nejsme. Ale samozřejmě, zabít nás může kdykoliv si zamane.
Jak nejčastěji útočí žralok?
Žralok existenčně pracuje na mělčinách. Možná vás překvapí, že nejvíce nehod je po šlápnutí nebo kopnutí do žraloka, který se lekne, ožene se a odplave pryč. Bohužel pro nás je jedno jeho kousnutí většinou fatální. Většina lidí umírá v důsledku vykrvácení, utonutí nebo na infarkt. Kvůli pěti úmrtím ročně nelze ale žraloka považovat za člověku nebezpečné zvíře, jsou to nehody. Jen je to mediálně zajímavé.
Kolik druhů je člověku skutečně nebezpečných?
Ze 470 známých druhů žraloků je člověku nebezpečná dvacítka, z nich 12 je úplně top.
Je pravda, že žralok cítí kapku krve až na 5 km?
Je to tak a za svůj dlouhý evoluční vývoj mají v mozku uloženou databanku všeho, co kdy ulovili. Oni přesně ví, i čí ta krev je, zda je to mrtvá velryba, tuňák, pták nebo krev člověka. Ale tu neznají a jejich přirozená zvědavost jim pouze velí, běž se tam podívat, ale buď opatrný. A nevěřte báchorkám, že žralok útočí na surfaře, protože mu zespodu připomínají lachtana. To si myslíme my, ale ani žralok, ani jiné zvíře nestaví svůj lov na metodě pokus–omyl. Pokud by tomu tak bylo, nemůže geneticky existovat.
Co nejvíce zajímá děti a studenty během vašich přednášek ve školách?
Moje přednášky jsou jak pro děti předškolního věku, kdy i ty od 3 do 5 let udrží hodinu a půl pozornost. Stopujeme zvířátka, pouštím jim řev zvířat a ony hádají, o jaké zvíře se jedná. Větším dětem i studentům se zase snažím lidsky a na příbězích vysvětlovat, jak mají chápat přírodu a jakým způsobem jim to vrátí.
Co můžeme vidět ve vašem muzeu Tjiwara?
Tjiwara je muzeum mizející africké kultury. Již přes 25 let sbírám africké artefakty, a když už se mi to domů nevešlo, vybudoval jsem si své vlastní muzeum o 200 m2, kde máme v současné době 450 exponátů a jsme díky tomu druhé největší muzeum africké kultury v Evropě. Přijeďte se do Vizovic podívat, vše je úzce spjato s přírodou a atmosféra vás pohltí.
Co je po těch letech cestování a poznávání zvířat a přírody vaším životním posláním?
Čím dál tím víc mi přijde ochrana přírody jako to zásadní, a přitom já nejsem žádný fanatik. Jen to vidím dnes a denně, jak se lidé neumí chovat. Zažil jsem Afriku před dvaceti lety a vidím ji teď. Znám čísla a fakta. Proto beru jako své poslání o tom co nejvíce mluvit, ať už s dětmi ve školách, nebo při rozhovorech. Nechci lidem kázat, jen vysvětlovat, ať mají možnost se sami rozhodnout. Jako lidé si musíme vybrat, zda chceme na této planetě žít se zvířaty a přírodou. Spoustě lidem stále nedochází, že pokud tady nebudou zvířata, nebudeme tady ani my.
Vaše poslední kniha se jmenuje This is Afrika. Má to nějaký význam?
TIA je takové motto Afriky, které vystihuje trochu ten jejich místní chaos. Na všechno, co nefunguje, mají jednoduchou odpověď: „This is Afrika.“ Poraď si sám.
.png)